V dokumentární inscenaci Dusno zpracováváme osobní příběhy žité za normalizace. Vzniklo jako čtvrtá dokumentární inscenace TisíciHRAnu o historii 20.století. Tentokrát jsme se poprvé sami ocitli v roli pamětníků a množství vzpomínek nás zavalilo. Možnost reflexe a odstupu od normalizační etapy našich dějin teprve pomalu vzniká. Dusno se snaží bez příkras i bez hořkosti přiblížit divákům každodenní život v atmosféře přidušené svobody. Většina z nás patřila k dětem šedé zóny. Čerstvě namletá káva voněla v každé samoobsluze, polárkáč byl z pravé smetany a my si zpívali, že dělání, dělání je lék. Co v nás zůstalo z doby, kdy se bez úplatku nedala koupit ani zelenina a duchovní rozměr byl povolen pouze v nadpřirozeném světě televizních pohádek? Stačilo nevyčnívat a člověk si mohl žít po svém? A nebylo nakonec lepší mít jasně nastavená, i když nesmyslná pravidla? Proč většina tehdejších politických zločinů zůstala nepotrestaná a jejich pachatelé si myslí, že byli v právu? Spolupracovat s totalitou bylo prostě normální?